Továrník Pála a Lepší Slaný


výstava, 14. června—2. září 2017, výstavní síň a galerie muzea

Nejzásadnějším výstavním počinem letošního roku je nepochybně projekt
Továrník Pála a Lepší Slaný, na jehož vernisáž se můžete těšit ve středu 14. června v 17 hodin, a to v obou výstavních místnostech v 1. a 2. patře muzea. Výstava komplexně představí pro mnohé kontroverzní osobnost slánského továrníka, vynálezce a starosty města v letech 1940—1944 Jaroslava Jana Pály, který svým zakladatelským počinem (1919) v našem městě nastartoval elektrotechnický zázrak vtělený do proslulého podniku Palaba, po r. 1945 Bateria. Vedle množství technických vymožeností podpořených zdařilým výtvarným stylem Zdenka Rykra, autora známých obalů pro čokoládovnu Orion, bude pozornost věnována akci Lepší Slaný, kdy Pála inicioval vznik řady projektů směřujících k celkovému zvelebení města. Výstava má i rovinu poslechovou se vzpomínkami pamětníků a starým rozhlasem, uvidíte také vzácnou starou filmovou nahrávku z Národního filmového archivu. Pálovi byl za minulého režimu neprávem vyčítán podíl na kauze Lidice, což mu přivodilo doživotní těžký žalář. Na výstavě, kterou doprovodí výpravný katalog, na němž se podílela desítka autorů, a minisérie originálních pohlednic, spolupracujeme mj. s Národním technickým muzeem v Praze a dnešní PALABOU a.s. Občerstvení na zahájení výstavy zajišťuje restaurace a pivovar Továrna Slaný. Doplňme, že kromě vernisáže a samotné výstavy můžete ve čtvrtek 22. června a ve čtvrtek 31. srpna vždy od 17 hodin navštívit i komentované prohlídky výstavy za účasti specialisty z Národního technického muzea.

Plakát Továrník Pála a Lepší Slaný

Na úvod výstavy Továrník Pála a Lepší Slaný

Portrétní fotografie J. J. Pály od Eduarda Kahlera před rokem 1940

Idea vzniku výstavy, která bude souhrnně představovat osobnost Jaroslava Jana Pály, neoddělitelnou od továrny Palaba a proslulé akce Lepší Slaný, se rodila několik let. Smyslem je ukázat Pálu v novém světle, nezatíženém optikou minulého režimu a jeho odkaz vtělený především do produkce elektrotechnické firmy, jejíž věhlas přesáhl hranice ČSR, a akce Lepší Slaný, která se stala inspirací pro další města.
Prvním pilířem expozice stala sbírka slánského muzea, v níž nalezneme mj. nábytek z kanceláře starosty města z 30. let, mnoho cenných fotografií a koláží, výrobky Pálovy firmy a tiskoviny spojené s Palabou a akcí Lepší Slaný. Rozhodnutí uspořádání výstavy předcházely dlouhé přípravy spojené s hledáním strategických partnerů. Po předběžných konzultacích padla volba zcela logicky na Národní technické muzeum v Praze, konkrétně oddělení elektrotechniky, informatiky a akustiky, které má sbírkovém fondu řadu výrobků ze slánské Palaby. Ty tvoří důležitou technickou část výstavy; řada z nich byla speciálně pro tuto příležitost odborně restaurována či konzervována. Třetím hlavním partnerem výstavy je současná Palaba, a.s., která poskytla další zajímavé předměty, ale také mnoho cenných informací a finanční podporu nezbytnou pro vznik tohoto katalogu. Výstava je doplněna zápůjčkami místních sběratelů a rozšířena mj. o poslechovou rovinu s osobními vzpomínkami pamětníků a reprodukovanými hlášeními slánského městského rozhlasu (u jehož vzniku stál rovněž Pála) z května 1945.

Rozsah tématu nás přivedl k myšlence vydání tohoto katalogu. Jeho přípravu doprovázela řada nových zjištění, jež jsou čtenáři přiblížena na dalších stránkách, nicméně považuji za důležité již zde vyzdvihnout inovativnost Pálova závodu, který byl spjat s pražskou Walterovkou (klíčová osobnost Vítězslava Kumpery a jeho synů) i zahraničními partnery. Vždy přičinlivý Pála byl znám také v Baťově Zlíně. Vzpomeňme i postavu slánského stavitele Vilibalda Hiekeho, jemuž Palaba vděčí za dynamický rozvoj svého výrobního areálu na Pražském předměstí.

Produkce Pálovy továrny byla vedle svých technických kvalit charakteristická také nápadnou a nezaměnitelnou vnější výtvarnou výpravou. Autorem řady návrhů na obaly výrobků, reklamy a další tiskoviny je originální postava českého umění 1. poloviny 20. století Zdenek Rykr (1900—1940), jenž se ve 20. a 30. letech projevil svébytnou volnou tvorbou, ale obratně se pohyboval i v oblasti reklamy. Vedle reklam na baterie a množství dalších výrobků v Pálově firemním časopise „Světlo a síla“ nalézáme i Rykrovy články o aranžování výloh s názornými ilustracemi. Zvláštní pozornost mu nedávno věnovala zejména Národní galerie v Praze výstavou Zdenek Rykr a továrna na čokoládu (2016), kde byla vedle autorova osobního a uměleckého vývoje věnována pozornost zejména jeho zakázkám pro potravinářskou firmu Maršner – Orion (poději Orion). Výstava představila i ukázky z Rykrovy tvorby pro Palabu. V doprovodné publikaci k výstavě tehdejší ředitel Ústavu dějin umění AV ČR, prof. Vojtěch Lahoda mj. píše:

„Rykr si vydělával na živobytí psaním článků, sloupků a uveřejňováním ilustrací k nim, věnoval se s velkým nasazením moderní reklamě... promýšlel možnosti moderního výrazu použitého pro každodenní konzum. Reklama se mu stala také jakýmsi performativním nástrojem zvelebení vkusu ve veřejném prostoru. Rykra reklama zajímala nejen jako informativní a přesvědčovací nástroj, ale také jako možnost estetické kultivace veřejného prostoru a konzumentů.“ [1]

Zdenek Rykr zvolil dobrovolný odchod z tohoto světa skokem pod vlak 15. ledna 1940. Přestože se názory na motiv tohoto činu různí (problémy v manželství, duševní nemoc, rozpory s Jindřichem Chalupeckým), obvykle je jako důvod Rykrovy sebevraždy uváděno jeho angažmá v reklamní kanceláři PIRAS, kde měl chránit židovské investice a po změně poměrů se obával, že bude stíhán gestapem.[2]

Vedle jiných autorů, kteří přispívali do časopisu Světlo a síla, připomeňme jednoho z „otců“ českého komiksu Reného Klapače, který je mj. tvůrcem dětských obrázkových příběhů „Palabáček a Plamínek“ a který je v tomto katalogu pojednán samostatně v příspěvku historika komiksu Tomáše Prokůpka.

Již zmíněný firemní časopis Světlo a síla (tj. symboly produkce továrny – svítidla a baterie), určený především obchodníkům a živnostníkům, představuje významný zdroj informací o Pálově továrně a zasahuje do různých oblastí, od článků čistě technického rázu (novinky a objevy v oboru), přes aktivity zástupců vedení firmy (zvl. články i fotografie od samotného Pály), komentáře dobového veřejného dění, dále návody, reklamy, připomínky různých výročí a svátků až po čistě zábavné příspěvky včetně anekdot a dětského koutku. Časopis, vydávaný od roku 1932 (od druhého čísla již jako Světlo a síla) je protknut duchem palabácké propagace a know-how. Čtenářům jsou vštěpovány píle a zaujetí pro práci, důraz na kvalitu, otevřenost inovacím, poctivost a další příklady. Vydávání Světla a síly bylo postupně redukováno na stále nižší počet čísel za rok a zcela zastaveno v roce 1943 (k 1. 3.), kdy vyšlo jediné, poslední číslo.

Při vyprávění celého příběhu J. J. Pály se nelze vyhnout epizodě Pálova předání v české historiografii a bohužel též komunistické propagandě nechvalně proslulého milostného dopisu, který vedl k obludnému nacistickému konstruktu, jehož výsledkem bylo vyhlazení Lidic. Tuto kapitolu v katalogu uvádí v novém vidění historik Vojtěch Kyncl. Odsuzování Pály je těžko přijatelné v širším kontextu jeho dlouhodobého jednání, kdy se osobně zasazoval o záchranu jednotlivců a možná svým na oko přátelským přístupem k německé straně pomohl mnohým. Jmenujme též podporu osob a jejich příbuzných perzekuovaných nacisty; zářným příkladem budiž Pálova podpora rodiny ředitele Palaby Antonína Hnátka, který „vystřídal“ několik koncentračních táborů.

Považuji za nutné zdůraznit, že, jak uvádí slánský historik a pedagog Zdeněk Víšek, „vyhlazení Lidic nebylo zločinem Jaroslava Pály, nýbrž zločinem nacistických okupantů. Tuto skutečnost nepřímo potvrdil i velitel kladenského gestapa Harald Wiesmann, který o tragédii v Lidicích po válce vypověděl: Dnes chápu, že zničení Lidic byla největší sprostota v dějinách lidstva. Jak vymohl Frank od Hitlera ten rozkaz, nevím. Geschke (vedoucí pražského gestapa) a Böhme tenkrát na mou námitku prohlásili, že proti Lidicím nejsou důkazy, že je to politická nutnost, a kdyby to nebyly Lidice, byla by to jiná obec. [3]

Důsledky Pálova nařčení z jemu od roku 1945 doživotně předhazovaného „zavinění Lidic“ jsou dostatečně známy, popsány a nejsou proto v této publikaci dále rozebírány. Pro neznalé věci doplňuji, že Jaroslav Jan Pála, člověk, který ze zasloužil o mnohé, a to nejen pro Slaný, byl 6. května 1945 zatčen a uvězněn, vystaven veřejnému výsměchu a vězeňskému týrání. Ve stále zhoršujícím se zdravotním a psychickém stavu, v odloučení od bližních, s postupující slepotou, hluchotou a dalšími prohlubujícími se obtížemi byl navzdory řadě proseb a přímluv převážen po nejtěžších československých věznicích, aby nakonec neschopen komunikace ani jiného pohybu, zlomený člověk doslova uvězněný ve svém zbídačeném těle, zemřel po řadě srdečních záchvatů 6. března 1963 v žaláři recidivistů ve slovenské Ilavě. Z vůle komunistického aparátu mohly být Pálovy ostatky navíc ve Slaném pohřbeny jen v neoznačeném hrobě. [4]
(Jan Čečrdle, z úvodu katalogu k výstavě)

[1] Lahoda, V.: Zdenek Rykr a továrna na čokoládu, Praha 2016, str. 150

[2] Lahoda, str. 148

[3] Víšek, Z.: Osud jednoho Čecha - Jaroslav Jan Pála, in: Slánský obzor č. 15 (115), Slaný 2008, str. 52

[4] Pro srovnání: významný akcionář a později prezident Pálova závodu Vítězslav Kumpera byl spolu se syny v prosinci 1945 zatčen pro obvinění z finančních machinací, avšak ani jeden ze tří Kumperů nebyl souzen. Po svém propuštění k roku 1947 se všichni rozhodli pro dobrovolnou emigraci. Pražská Walterovka byl k 1. 6. 1946 znárodněna a začleněna do národního podniku Letecké závody. Viz
http://www.walterjinonice.cz/vlastnictvi-podniku-walter