Restaurování obrazu sv. Paschala uzavírá obnovenou kolekci františkánských portrétů

V předvánočním čase máme opět jeden důvod k radosti: dne 20. prosince nám tým restaurátorek akad. mal. Markéty Pavlíkové a akad. mal. Lenky Helfertové předal obnovený obraz sv. Paschala Baylonského, ještě před několika měsíci poslední poškozený z kolekce portrétů světců z refektáře býv. slánského františkánského kláštera. Z restaurováním tohoto díla je soubor uzavřen a my jej můžeme obdivovat v úplnosti. O restaurování ostatních oválných obrazů již dříve informoval PhDr. Vladimír Přibyl (viz zde).

8. Detail hlavy po restaurování

Sv. Paschal Baylonský je podobně jako ostatní obrazy ze sbírky zobrazen na oválném či eliptickém plátně o rozměrech asi 110 x 90 cm, za autora bývá považován pozdně barokní malíř Jan Václav Spitzer. Z přehledné restaurátorské zprávy se dozvídáme pozoruhodné informace o stavu a rozsahu poškození díla a zejména o "hojivém“ postupu rukou restaurátorky.

Malba na plátně byla značně narušena sítí drobných trhlinek (krakelura), které rozdělily souvislou barevnou malbu na drobné části. Výrazné byly předchozí, bohužel ne příliš úspěšné pokusy o rehabilitaci obrazu, jako užití nevhodné záplaty ve tváři světce, přemalby, tmelení. Na fotografiích jsou dobře viditelné odhalené světlé tmely ["tečky"]. Plátno bylo zvlněné, lokálně chyběla nejen svrchní barevná vrstva malby, ale i podkladu. Pro zvýšení přilnavosti byla dokonce zadní strana obrazu opatřena zpevňujícím nátěrem. Výsledný dojem z obrazu kazily také ztmavlé retuše. Ve špatném stavu byl i rám obrazu, spodní rám byl silně napaden červotočem, ozdobný rám s jednoduchým profilem byl na několika místech rozpadlý, chyběly části dřeva.

Postup restaurátorky směřující k celkové obnově tohoto uměleckého díla byl ve stručnosti následující: Malba byla z důvodu řady poruch nejprve zepředu dočasně fixována kliho–pryskyřičnou emulzí a přelepena odkyseleným tzv. japonským papírem. Po tomto zpevnění mohly být sejmuty záplaty ze zadní strany obrazu, nátěr na zadní straně obrazu a celá zadní strana byla očištěna. Bylo doplněno plátno a po odstranění provizorního zpevnění přední části mohla být i přední malovaná strana obrazu zbavena nežádoucích mladších nánosů (tmely, laky, přemalby). Následně byly viditelné defekty vytmeleny speciální směsí, dále došlo na barevné retuše [akvarelové, akrylové a pryskyřičné] a přelakování.

Ozdobný [vnější] rám obrazu byl nejprve rozebrán, nově doplněn o chybějící partie, na několika místech vyztužen dřevem, napuštěn přípravkem proti červotoči a petrifikován. Byl odstraněn ztmavlý lak, rám by vytmelen, barevně vyretušován a navoskován. Restaurovaný obraz byl vsazen do opraveného rámu pomocí kovových pásků. Ještě jednou touto cestou děkujeme jak týmu restaurátorek akad. mal. Markéty Pavlíkové a akad. mal. Lenky Helfertové, tak zástupcům odboru kultury MěÚ Slaný, kteří restaurování finančně zastřešili.


1. Obraz před restaurováním2. Detail hlavy před reastaurováním3. Snímání laků a přemaleb4. Obraz po tmelení5. Detail rámu po vsazení chybějících částí6. Detail rámu při křídování7. Obraz po restaurování8. Detail hlavy po restaurování


Sv. Paschal Baylonský je zajímavou postavou vynikající skromností a oddaností Bohu; projevoval rovněž velkou lásku k Panně Marii a svátosti oltářní. Paschal se narodil r. 1540 do chudé rodiny v aragonské Torrehermose a není divu, že místo školy byl vychováván jako pastýř. Již tehdy projevoval svou silnou religiozitu, nejraději prý pásal stádo ovcí v blízkosti kaple a činil první zázraky. Třebas když ovce strádaly nedostatkem vody, zabodl kamkoli do země svou hůl a hned vytryskl čerstvý pramen. Od svých 17 let Paschal uvažoval o vstupu do řádu, kam byl nakonec přijat ve 24 letech a byl nejprve vrátným kláštera v Loritě. Vždy přitahován především chudobou, pokorou, ale i eucharistií, a tak místo nabídky studia teologie raději pokorně odmítl důstojnost kněžského svěcení, zůstal laickým bratrem a srdnatě se oddával různým formám askeze a rozmanité práci v klášteře. Ze všech úkolů mu byla nejmilejší služba u oltáře. Když byl r. 1576 poslán do tehdy hugenotské Francie, jen zázrakem unikl zajetí poté, kdy v Orléans veřejně projevil svou víru v přítomnost Krista ve svátosti oltářní. V klášteře stále více projevoval lásku k eucharistii a pod vlivem Kristovy výchovy si stanovil tyto tři zásady: „Vůči bohu je třeba mít srdce dítěte; vůči bližnímu srdce matky a vůči sobě mít srdce soudce.“

Paschal byl nadán hlubokým poznáním a přesto, že sám nekázal, bylo setkání s ním obrovským přínosem i pro mnoho učených bratří, jimž dokázal zásadní pravdy sdělit prostými slovy, srozumitelně a jasně. Zanechal po sobě též mystické texty, modlitby a básně. Po smrti r.1592 se u jeho hrobu udály četné zázraky. Úcta vůči sv. Paschalovi je formálně zahájena jeho svatořečením papežem Alexandrem VIII. r. 1690. Roku 1897 ho papež Lev XIII. prohlásil zvláštním patronem eucharistických kongresů a sdružení věnujících se úctě Nejsvětější svátosti. (více viz catholica.cz) Zvl. v Itálii bývá sv. Paschal vnímán jako patron pekařů a cukrářů, svobodná děvčata u něj prosí o přímluvu při hledání nápadníka.

Podrobnější informace o souboru františkánských portrétů viz: Petr R. Beneš a V. Přibyl, Františkánský klášter ve Slaném (1655—1950), vydalo Vlastivědné muzeum ve Slaném r. 2005.